Jako studentka violoncella Josefa Klíče jsem dostala jedinečnou příležitost podívat se na generální zkoušku opery La Dafne.

La Dafne je první (námi známá) opera v Evropě z konce 16. Století. Zachovalo se pouze libreto, z notových zápisů jen pár úryvků. Je napsána na motivy Oidipových metamorfóz kde Apollon zabije Pýthóna a Amor prohlásí, že láska je silnější a zasáhne Apollona svým šípem. Apollon se beznadějně zamiluje do nymfy Dafne, která před ním utíká a je proměněná ve vavřínový strom. Poprvé se hrála ve Florencii
T. Hanzlík a V. Zouhar zpracovali tuto operu pro 5 zpěváků, mima a tříčlenné continuo – violoncello, varhaní pozitiv a theorbu (basovou loutnu). Použili originální texty, ve tvorbě hudby se inspirovali svými znalostmi, využili barokní a minimalistické prvky v harmonických schématech.

Protože autoři jsou přesvědčení, že opera se hrála v koncertním sále, scéna se odehrávala uprostřed Mozartova sálu v Divadle reduta. Přímo uprostřed sedělo continuo a za ním rozestavěných 5 pultů. Scéna tudíž nebyla oddělená od diváků, židle pro diváky byly rozmístěné s velkým prostorem, aby herci mohli proplouvat celým sálem. Já jsem neviděla herce v kostýmech, ale podle fotek ze stránek Národního divadla vypadají velice nápaditě.

Velmi příjemně mě to překvapilo. Opera byla moderního zpracování, za celou dobu hry jsem se nenudila, pokud mě nezaujal děj, zaměřila jsem se na hudbu, kdy rychlé varhany, akordy cella a vybrnkávání theorby vytvořily opravdu krásný celek. Je škoda, že další termíny jsou vyprodané, ale pokud ji budou hrát znovu, doporučuji ji navštívit!